Deset zápisníčků, tisíce popsaných papírků, papírečků i plachet, schéma střídá náčrt nebo tabulku, v hlavě i v počítači otevřených milion oken... 

Můj denní chleba. Kéž by se tak dal jíst, když má člověk hlad ;)

Je toho bambilion. Od méně prozaických položek, jako je nezbytný nákup nebo něco dětem, aby aspoň neumřely hlady, když už teda nebude ta hostina, přes hordy špinavého nebo v lepším případě pouze neposkládaného prádla (žehlit už asi nikdy nebudu - aspoň něco odpadlo!), úklid (do Vánoc času dost!) až po organizaci, plánování a realizaci podnikání (ano, neměla jsem to dělat, ale pozdě Bycha honit!).

Do toho samozřejmě otázky typu: a neměla bych s dětmi jít na výlet místo práce nebo vaření? Co partner, necítí se odstrčený, neměli bychom spolu strávit romantický večer (překryla bych snad možná pytle pod očima nějakým silným make-upem)? Zubař, pediatr, školní pomůcky, logopedie, to jsou jen drobné běžné pidi úkoly.

Odpočinek, péče o sebe, kosmetika nebo kadeřník, procházka, tanec, cokoli mého - křičí, křičí, ale bývá umlčeno a přehlušeno něčím důležitějším, jako je třeba už třetí pračka ten den.

A co takhle filozofičtější a hlubší otázky - jaký výchovný směr si zvolit a jak ho pak dopr--- praktikovat, aby z toho člověku neruplo? Jak už konečně podnikat z pláže? Jak být sexy, podporující, veselá, pohodová partnerka, ale taky laskavá maminka a úspěšná podnikatelka? Kde najít svou vášeň a talenty, když jsem se přece nechala zabít školním systémem a vím o sobě vlastně prdlajs. Jak mám dostat z těla a domácnosti všechny jedy, které se tu nahromadily a žít eko a non toxic? A jak se to prosím vás dělá, aby člověk přestal jíst cukr?

Počítač se zasekne, když je toho na něj moc. Jednoznačně dá najevo, co si o mém paralyzujícím počínání myslí. Jemu pomůže restart.

Někde jsem teď četla, že prý se vyrovnáváme s množstvím informací ve spánku, kdy mozek třídí, ukládá, zpracovává, zapomíná. Tak to mám peška.

Nespím - teda nespím moc, v kuse, v klidu, bez tiků. Cca dva roky. Máte-li děti, asi víte. Naštěstí mám, jako každá kojící matka, láskyplné pečující hormony, které mi pomáhají se s tím vším zápřahem vyrovnat.

... a čokoládu.
... a zmrzlinu.

Jo, ty mi pomáhají se s tím vyrovnat líp než hormony a výtažek z placenty, ale pro změnu způsobují nevyrovnanost jinde (ano, nálady jsou velmi nevypočitatelné)...

Ale nebudeme dávat vinu cukru. Však víme - ten už to má stejně spočítaný, je na TO DO listu.
Ale co s tím? Počítači pomůže restart... Zkusíme to taky.
 
STOP.
Blablabla.

STOP!!!

Mozek pořád jede. Myšlenky jedou.

Máš plné skříně, věci, které zabírají místo doma i v hlavě, nikdo je nechce, ani zadarmo, každý má svých věcí habakuk. 

Máš spoustu úkolů, které na tebe číhají na každém rohu, z každé poznámky v bločku, z každé věci doma...

STOP, mlč už!

Fakt?

Denně na naše smysly a na naši pozornost útočí spousta informací, dezinformací, blbin a požadavků jiných lidí.

Neodpovíš do dvou minut na facebooku, přijde sms, co je s tebou. Po pěti minutách - telefon, co se děje. Firma, která neodpovídá dostatečně rychle, nedostane dobré okýnko na Facebooku s nálepkou "předvídá Vaše myšlenky a odpovídá ihned". Pešek, no. 

Nechceme-li hovořit s roboty, asi si budeme muset zase pomalu zvykat, že lidi telefony a fejsbuky vypínají, občas a s těžkým srdcem, co se stane, když tam půl dne nebudou...

Extrém, vím. Ale děje se to.
Občas.

Někdo je silný a zvládá se tomu vyhnout, umí říkat ne. Někdo se v tom plácá a ani kolikrát nevidí, že tím zabíjí svůj čas.

Požadavky ostatních. Vidím to dnes a denně, na sobě, na kamarádech. V osobním i pracovním životě.

V pracovním životě, pokud člověk třeba celý den odepisuje na emaily, kam se může posunout? Co dělá? Zvládne si alespoň promyslet, co jeho firma nebo rodina potřebuje? Vyřizuje agendu někoho jiného, nepracuje na svých plánech.

V osobním životě, když si hodinu píšu s kamarádkou, místo abychom si na 10 minut zavolaly, slyšely se nebo zašly někam ven, co tím získám? Je to fajn, někdy to ani jinak nejde, ale je třeba o tom vědět a vědomě se pro každou z těch činností rozhodnout.

STOP.

Je důležité říkat ne. (Soryjako.)

Je důležité mít život v pořádku tak, aby byl můj, aby byl zařízený podle mne.

Odteď až navždy... startujeme.

3, 2, 1... Teď!

Ticho

Zpět na výpis všech článků