Jak moc musíme riskovat pro dosažení svých snů a cílu? Píšu se slzami v očích...

JSEM OSTUDA! Měla bych dělat víc!

Máme po webináři, aktivaci i otázkách a odpovědích, a já tu teď sedím a přemýšlím, zda psát, když mám slzy v očích... 

Proč bych měla psát? 

Protože o půlnoci končí super bonus, že ano.

Ale... 

Proč mám slzy v očích? 

Rozhodil mne komentář jednoho tatínka ve whatsapp skupině rodičů spolužáků mojí dcerky.

Je to ostuda, pokud děti ještě v 10 letech neumí pravidla silničního provozu a jezdit samostatně na kole i po silnici.

Hrozně mne to zabolelo. 

Mířil přímo na mne. Protože jsem se pousmála, že policisté na tréninku na dopravním hřišti zadali úkol dětem (ale vlastně rodičům-a to mne pobavilo) jezdit s rodiči na kole a trénovat.Je to tatínek - velmi úspěšný muž, v manželství, tři děti, vzorně vychované, jak jinak (alespoň v jeho očích :-)). 

Nikdy nechodil v mých botách, netuší, co vše jsem musela překonat a stále překonávám, a nezkusil si ani na týden to, co já zvládám už 9 let od rozchodu s exmanželem.

Přesto, že to vím, že to je jen jeho ego a pocit nadřazenosti a dokonalosti, tak také vím, že se přesně trefil. Do bolístky - nejsem dost dobrá, měla bych dělat více.

A takových lidí je na světě spoustu.

Nebudou ti rozumět. Nebudou znát tvůj celý příběh. Tvoje strachy, denní výstupy z komfortu, které musíš dělat. A přesto budou soudit.

Tenhle pán, co se tak pěkně trefil, zařizuje finance pro naprosto pohodlný a bezpečný život, a maminka se stará v klidu o děti (možná taky pracuje, netuším...). 

Ach, jak rozdílné od mého života.

Pocit bezpečí v podstatě nikde - stále vše stojí jen na tobě. Není oddychu.

Co si nevezmeš sama pro sebe, co si nevytvoříš sama pro sebe (čas, prostor, požádat o pomoc...), to nemáš.

A tak k původnímu "marketingovému" sdělení, co jsem ti chtěla do e-mailu o "kaskadérství" napsat, přidávám ještě toto, osobnější, aktuálně trochu bolavé.

Neodpověděla jsem nic agresivního. Popřála jsem mu spoustu dalších úspěchů a šťastných chvil v životě a nám všem také.

Ačkoli vidím, kde on zase není "dokonalý" podle mých měřítek :-)). Nebudu mu to předhazovat, že jo. 

Tak.  Zase kousíček té statečnosti, toho překonání. Na cestě, kde držím svou energii i hranice tam, kde je chci mít.

O tom, jak moc musíš být kaskadér a riskovat v podnikání, nebo životě, abys dosáhla toho, po čem toužíš, jsem dnes mluvila LIVE v otázkách a odpovědích ve skupině.

Ne, nemusíš být zdaleka takový kaskadér jako já a kupovat programy nebo pronájmy, aniž bys věděla, kde na ně vezmeš/vyděláš peníze :-D.

Ale!!!

Velké ALE!!!

Bez odvahy a ochoty vyjít ze své bubliny, jít za tím, co si přeješ, i když to teď vypadá "riskantně", se neobejdeš. Absolutně ne.

Pronajmout si krcálek nebo bydlení, kde ti bude aspoň o něco lépe a budeš tam cítit větší odvahu a mít prostředí pro tvoření?

Ukázat se a být vidět s nabídkou nových služeb, nebo jít raději pracovat za kasu a děti poslat na celý den kamkoli do školky/školy?

Zvolit soukromou školku nebo jakoukoli, která je nejblíž, i když víš, že pro děti to nebude vůbec dobré?

To jsou jen ukázky mých vlastních úvah a "riskantních" rozhodnutí, která jsem musela mnohokrát překonat a stále je vyhodnocuju. 

Rozpínám se, rostu, nebo se stahuju do strachu?

I o tom je pobyt a podpora v Královně. 

Protože my nejsme takový dokonalý tatínek s podporou dalších lidí na všech frontách. 

My ženy, maminky, navíc pokud jsme singl, to musíme a potřebujeme dělat jinak. Je to tak?